V sobotu jsem se utkali se suverénem soutěže, Újezdem. Bylo jasné, že kompaktní tým , složený zejména s hráčů s ročníkem narození 2012, vedeným sympatickým trenérem, bude složitějším oříškem. To zavnímal Kuba, který vyklidil místo v bráně a zmizel na svatbu (ne svou). Optimisticky nepůsobil ani Adam a jeho načerno nalakované nehty. Nicméně v náš prospěch hrály tři kvalitní tréninky a fakt, že jsme si soupeře oťukali už minulý víkend v přáteláku. Toho se nezúčastnil Ondra, kterého jako nejlepšího střelce trenéři takticky umístili do brány. Samotný zápas lze popsat jako naši urputnou snahu dostat se do zakončení vs soupeřovu zkušenost v zakončení. Zatím Újezd každou třetinu své dva góly dal, naši hráči bohužel své šance nevyužívali. Je to škoda, protože Ondra zachytal výborně, obránci se snažili kombinovat a útočníci bojovali jako gladiátoři. Tomáš, Martin a Filip, byť o hlavu a víc menší než soupeři, využívali každou chvíli, aby se přes zmíněné obry procpali k bráně. Stejně tak obránci, kteří podnikali nájezdy na bránu soupeře ze druhé vlny. Viktor a Mirek ještě nyní nechápou, proč jejich šance neskončily gólem. Gólovou radost tak zažil Adam, který po nemoci oslavil návrat na zdecimovaný blažovický trávník a poctivý talent Lukáš. Výsledek 2:7 nás nakonec ani nemrzí, protože se hrál dobrý fotbal a jako vždy, o to tu jde. Do konce sezóny nás čeká zápas s Mokrou, turnaj v Pozořicích a mezinárodní turnaj v Chorvatsku, tak uvidíme, jestli už přijdou i zasloužené výhry.